Přístavba má ale jeden háček, skoro hák. Původní dům byl jen částečně podsklepený a tehdejší stavaři zřejmě tušili (nebo dokonce věděli?), že suterény v této lokalitě mohou mít problémy se spodní vodou. Navíc kóta podlahy je nižší, než veřejná kanalizace. Tak se stalo, že prakticky bezprostředně po zbudování přístavby zděný suterén s betonovou podlahou začal praskat a při větším nasáknutí lokality spodní vodou tato začala pronikat do sklepa. Pamatuji si to zejména podle speciální naběračky, s níž jsem si jako děcko hrával, a kterou táta musel zhotovit pro sbírání nizoučké vrstvy malé vody na podlaze. Později táta situaci řešil instalací ručního čerpadla, ale v nevyspádované podlaze to bylo jen částečné řešení, ke spolehlivému vysušení to nepřispělo. Horší je, že tu vlhkost nasávají i základy původního domu.
A tak pokaždé s jistou obavou poslouchám předpověď počasí, když ohlásí nějaké srážky. Jsou-li intenzivnější, nebo dlouhodobější, musím pravidelně zajít do sklepa spustit kalové čerpadlo, kterým jsem původní nahradil. Zároveň se tak sklep stává jakýmsi indikátorem nasycenosti okolní krajiny vodou.
V letošním roce ten sklep vyschl od přelomu roků párkrát jen krátkodobě stěží na týden. Čerpal jsem například celé vánoční období po prosincové oblevě a tak nějak mi tehdy přicházely myšlenky, co že co to bude za rok, tolik vody, v Anglii záplavy, jen aby nebyly povodně taky tady ...
Neuplynul ani půlrok, a je to tady. Červen 2013 si zapamatujeme jako další rok velkých povodní. Užitečné je, že si to zapamatují i mladší ročníky, když se opakuje po třinácti letech. Tehdy ani už neexistovali pamětníci ve Veselí nad Lužnicí, když jsem se v roce 2002 podílel na eliminaci následků rozsáhlé záplavy. A to jsou zdejší lidé na nějakou tu velkou vodu zvyklí. Možná ale dlouho ne na tak mohutnou, že stěny domů vzdálenějších od soutoku, jsouce vyspraveny vepřovicemi, musely být následně strženy, když se ty cihly ve stěnách "rozpustily". Velmi smutný pohled.
Ne že bych si to přál, ale pomyslel jsem, že by nebylo od věci prověřit nové pardubické protipovodňové hráze, které tu byly před pár lety dokončeny. Zvláště na Chrudimce to znamenalo v zastavěné oblasti vybudovat betonové stěny a obětovat například Jiřinkovy sady coby účinný polder. A Chrudimka opravdu zahrozila. Nemošice byly na konci června poslední ohroženou lokalitou v Česku. Jen kousek níže pod nemošickým jezem, poblíž tzv. "červeného mostu", zasáhla rozlitá hladina řeky zahrádkářskou kolonii
Ze zaplavené zahrádkařské kolonie u Nemošic.
na okraji Pardubic. Chrudimka má sice na svém toku kaskádu tří přehrad, ale Novohradka, která se ve druhé vlně záplav na chrudimsku rozlila nejdříve, se bohužel do ní vlévá až pod poslední z nich. Něco obdobného jako Berounka u Vltavské kaskády.Myslet si, že přehrady jsou univerzální ochranou před povodněmi, není na místě. Nejstarší hráze v zemi byly sice stavěny hlavně s tímto účelem a zároveň pro nalepšování průtoků při splavování dřeva, ale v dobách průmyslové výstavby panelákových velkoměst byly i novější daleko větší přehrady stavěny jako zásobárna pitné vody. Právě na Chrudimce to jsou například Hamry a Křižanovice. Odběr vody pro skupinový vodovod vyžaduje poměrně stálou hladinu vody v nádrži, a tak je v přímém rozporu s požadavkem zadržet co nejvíce vody.
Přehrady se staví na základě dlouhodobých hydrologických měření, eventuálně historických zkušeností z předchozích záplav. Samotné napouštění přehrad v naší zemi je dlouhodobým procesem, trvajícím řadu měsíců. Pro každou z nich je pečlivě zpracován provozní režim, který zohledňuje všechny funkce takového vodního díla.
Půlstoletí už bydlím v Pardubicích a pozoruji tak soutok řek s Labem a sleduji vliv počasí na stav vody. Připadá mi však, že teprve v posledních letech se začíná počasí chovat extrémně, zvlášť když se krajem přehnaly jevy připomínající tornádo. A nejsem sám, vracím se tak k začátku článku, než půjdu zkontrolovat stav vody ve sklepě. Táta mi vyprávěl, jak z kuchyňského okna domu za první republiky byly vidět na poli kaluže, jako ostatně v posledních letech třeba na poli u nedalekých Starých Jesenčan, vedle cyklostezky. Asi tam půdní profil obsahuje nepropustné vrstvy, které brání koloběhu vody a za deštivých dnů tvoří přirozené podpovrchové nádržky.
Vidím problémy s krajinou současného "prvobytně pospolného" kapitalizmu. Místo aby se využívaly ruiny továren (brown fields), staví se obrovská překladiště v úrodné krajině, s rozsáhlými betonovými plochami, odkud voda jako trychtýřem rychle odtéká. Jak vidím nejen ve čtvrti, kde žiju, rodinné domy po několik genrací obývané opravdu rodinami, se mění na kanceláře firem zatímco jejich majitelé si staví honosná sídla - opět na "zelené louce", s rozlehlými odkanalizovanými plochami. Jak Labe, tak Chrudimka se v minulém století "narovnaly". Z působivých meandrů se stala slepá ramena, namnoze přeměněná v neorganizované skládky, romantické břehy vystřídaly protipovodňové hráze. Odcizujeme krajinu jejímu původnímu účelu, živit nás, svazujeme řeky a nutíme je rychleji odnášet vodu (a nejen tu). Nedokážeme využít neobvykle dlouhého mírového období a spolupráce na evropském kontinentu například k výstavbě polderů, které by byly zemědělskou krajinou a v případě ztráty úrody bychom ji doplnili od našich evropských spojenců. Nemuseli bychom zachraňovat obyvatele, kteří si v záplavových územích staví domy a firmy...
Žádné komentáře:
Okomentovat