... je pro mě vytrvalostní, adrenalinový, šílený a bůhvíjaké přívlastky ještě nesoucí závod Tisíc mil Československem, který už potřetí pořádá ultracyklista Jan Kopka. Před rokem jsem tu o něm psal (příspěvěk z neděle, 22. července 2012, stejná sekce). Nenaháním vedoucího závodníka, ale kámoše na trase. Totéž se mi povedlo letos, kdy se závod jede opačně - z Nové Sedlice k Aši. A tak jsem se v sobotu 6. července 2013 ocitl zase
NA TRASE TISÍCE MIL
tentokrát v
Jeseníkách. Vyrazil jsem rychlíkem
Buchlov v 6:02 za 156 korun z Pardubic a s přestupem na osobák v Zábřehu jsem mohl odpálit na trasu v 8:06 z
Šumperka. Protože závodníci mohou mít nouzi o zdroje elektřiny, komunikoval jsem s
Pavlem Johanidesem, st. čís.
87, pomocí SMS. Nepodařila se přesná lokalizace, zdá se že psychika závodníka dělá své, tak jsem odhadl jeho pozici podle sekce
Pozice závodníků na stránce závodu. Měl jsem podrobně trasu nahranou v PDAčku, tak jsem se mohl těšit na místa, kde jsem ještě na kole nejel.
Počasí nebylo zrovna moc přívětivé, po ranním dusnu v Zábřehu bylo pod kopci docela chladno a déšť vypadal skoro na spadnutí.
Zamířil jsem do
Vernířovic, místem odkud pocházely první oběti
čarodějnických procesů. Pak už nezbývalo než vystoupat po cyklotrase 6189 na trasu závodu, která není nijak značená - závodníci jedou výhradně podle navigace GPS. Zvolil jsem rozcestí
"u Bochnerovy boudy", a sotva jsem začal svačit, projel kolem jeden
závodník. Rozhodl jsem se vyjet naproti k bufetu u bývalé lovecké chaty
Alfrédka.
Projelo kolem asi deset závodníků a všichni se tu občerstvovali. Měl jsem kliku, že jsem zastihl zrovna v tu chvíli druhou ženu v pořadí závodu Markétu Marvanovou (113) doprovázenou svéráznou postavou závodu Přemkem Kubínem (1)
který tu zřejmě tankoval energii svou oblíbenou kombinací pivo+rum, což bylo vzhledem k tomu, že předpověď počasí slibující v tisíci metrech 18 °C se
nenaplnila, celkem rozumné.
Zastavil se tu i
David Charypar (48) docela otřesený nečekaným pádem přes řídítka, když ho "sundal" ohradník ukrytý v trávě.
Po 13. hodině dorazil kámoš. Ten kupodivu tady nestavěl. Podiskutoval
s projíždějícími turisty a sotva jsem si stačil zabalit věci, nasadil strojové tempo a já mazal za ním směr
Dlouhé Stráně. Pavel s sebou přivezl sluníčko, a tak v táhlém
stoupání za neustálého větru bylo možné svléct bundičku. Teprve před nástupem do kopce se Pavel posilnil a
zhodnotil v navigaci nejbližší kilometry. Těšil jsem se na vyhlídku z horní nádrže toho monstrózního projektu, ale z celého vrcholku
Pradědu bylo vidět sotva anténky vysílače
Neméně šílený sjezd zvolil Kopka na trase od nádrže, navíc pro mne bolestnější o to, že jsem ve spěchu při fotografování a dotankování vody u studánky tam zapomněl skvělý bidon. Tak tak jsem bez pití vydržel zbývajících asi dvacet kiláků dnešního výletu.
Ve stoupání podle
Hučivé Desné po cyklostezce č. 6155 jsme dojeli Jardu Kolína (53), nadával co drátů už musel v kole vyměnit. Traverzovali jsme nad
Přemyslovským sedlem a já sledoval odbočku stezky k němu. Kapku se zatáhlo a ani jsem se s kluky nerozloučil, když jsem porovnával navigaci GPS s turistickou mapou, byl jsem totiž právě na odbočce mizerně vyznačené.
V klesání k silnici mi začalo poprchávat
a v šíleném sjezdu tobogánem přes
Nové Losiny jsem v dešti předjížděl padesátkou auta. Sotva jsem dobrzdil na hlavní silnici a mazal dál čtyřicítkou z kopce na
Hanušovice. Silnice se stávala postupně sušší a sušší a ve vlahém suchém průvanu z údolí jsem zase uschnul. V Jindřichově už ani stopy po dešti. Zato chlapci na trase dorazili do CP2/finish500 úplně durch. Že se kolem Kralického Sněžníku prohnala solidní přeháňka mi potvrdil později ve vlaku i biker, který dnes ten kopec objížděl z Králíků přes Polsko.
Koupil jsem si zpáteční lístek za 178 korun a v
Lidovém domě si dopřál odměnu
za těch dnešních 110 kiláků, z toho přes 50 na trase závodu Tisíc mil.
Žádné komentáře:
Okomentovat