Ach ta Vratislav!

Je tomu již asi třicet let, kdy jsem navštívil polskou Wrocław. Bylo to jenom na oběd a již tehdy mě to město zaujalo. Proto už několik let uvažuji o cyklistickém výletu do Wroclawi, ale bohužel leží mimo akční rádius Pardubic. Přesto jsem řadu měsíců spřádal plán, jak tam zajet autem nebo veřejnou dopravu. Když České dráhy chtěly někdy před pěti lety asi osm set korun za zpáteční jízdenku, viděl jsem to jako další nepochopení evropské integrace. Teprve když s novým jízdním řádem letošního roku Dráhy akutalizovaly systém slev, začal být výlet malinko reálnější. Naplánoval jsem jej na nějaký pěkný letní den...

A ten přišel v sobotu 6. června 2015. Vstával jsem snad ještě časněji než do práce na šestou. Jelikož nevstávala pořádně ani MHD v Pardubicích, odjel jsem s Romčou chladným ránem na nádraží na kole. Jeden neví, jak dlouho vydrží akční nabídka Českým drahám, a tak jsem zakoupil Víkendovou regionální jízdenku pro Pardubický kraj plus Polsko za 350 korun. To je cena do pranice! Zpáteční cestu bych za tu cenu pro dva lidi nepořídil ani při dnešních cenách benzínu (těsně nad 30 korunami za litr). Jízdenka se dá koupit jedině hotově při odjezdu u pokladny.
V 5:29 jsme vyjeli vlakem označeným jako Os 6281 Glacensis. Proč jezdí osobák pojmenovaný jako rychlík (obyčejně názvy patří jen vlakům vyšších skupin) a navíc do Pardubic místo do partnerského města Hradce Králové, je mi záhadou. Nicméně kategorie "osobní vlak" je asi to hlavní odstrašující, proč ten spoj nebyl naplněn podobně plánujícími cestujícími, jako já. Vždyť cesta trvá jářku čtyři a půl hodiny!

Není divu, že po takové cestě dolehnou na člověka různé potřeby. Nádražní budova v jakémsi neogotickém stylu sice působí bombastickým dojmem (ovšem jen pro ty, kdo neznají historii vzniku železnic v Británii), zato prvním šokem bylo pro Romču použití nádražních toalet. Fronta před těmi dámskými se mohla stát osudnou. To by se modernímu, právě zrekonstruovanému nádraží, stát nemělo.

Vratislav - hlavní nádraží.

Cílem výletu bylo udělat si obrázek o tom slavném městě, které se prolíná českou historií. Kdysi bylo významnější než Praha a dokonce po čtyři sta let bylo součástí Českého království. V roce 2012 sem byly vypraveny zvláštní vlaky fotbalových fanoušků podpořit naše hráče při evropském šampionátu.
Po desáté hodině už slunce připalovalo, předpověď počasí dávala tropický den přes třicet stupňů. V infocentru na nádraží vyfasovala Romana plánek města a seznam pamětihodností v angličtině, já koupil před nádražím v kiosku praktickou skládačku centra města. Odhalila mi, že město oplývá množstvím malých parků, které lze využít k procházce v horkém dni. Jelikož přednádraží neposkytuje nějakou jasnou informaci, kudy do centra, dokonce ani systém cyklostezek tu dosud nemá hlavní rozcestník, zvolil jsem vlastní trasu.

Vcelku příjemnou procházkou jsme dospěli do historického centra nejprve na Solný trh. >Výstava jeřábů<,

Oběd v nebesích.

napadlo mne na první pohled. Jen mi bylo divné, proč tu výrobce nemá nějaký výrazný poutač. Teprve když mi pohledná hosteska nabízela "oběd v oblacích", celá pitomost se vyjasnila. Po prohlídce centrálního náměstí jsem tu hostinu zahlédl.
Ovšem návštěva radničního náměstí mě v podstatě zklamala. Namísto monumentálního prostoru spíš nepřehledná tržnice,

Radniční věž.

bránící vychutnat tu cennou atmosféru historické zástavby. Jako byste třeba před pražský orloj umístili kavárenskou zahrádku, aby návštěvník neviděl celou budovu včetně přízemí. Nicméně proti ošumělému náměstí, jak jsem jej měl v dávných vzpomínkách, je to nyní skutečný skvost.

Stará radnice.

Něco přece jen nasvědčuje dobré volbě Vratislavi jako Hlavního evropského města kultury pro rok 2016, když v jateční ulici postavili pomník jatečným zvířatům... A další skvělé lákadlo nejen pro děti tu poláci vytvořili - skřety. V posledních deseti letech jich tu vzniklo řádově stovky, jsou prestižní záležitostí podnikatelů a jejich hledání může být významným důvodem návštěvy města zejména s dětmi.

Návštěva světského centra města se neobejde bez návštěvy duchovního centra na Ostrově Tumském, kde od západu vítají návštěvníka věžičky katedrál Svatého Kříže a Bartoloměje a Svatého Jana Křtitele.

Kostely na Tumském ostrově.

Turistické mánie se projevují i tady. Posedlost zamilovaných uzamknout si lásku navěky někde na mostě a zahodit klíček do vody pronikla i sem.

O Vratislavi se také někdy píše jako o polských Benátkách. Plyne to z důmyslného systému ochrany města před velkou vodou. Město leží na soutoku řek Bystrzycy, Ślęzy, Olawy a Widawy s Odrou a vytváří síť kanálů a ostrůvků, zvoucích k nekonečným procházkám. Zatímco parníček Arnošt v Pardubicích může brázdit jen jedním tokem tam a zpátky, tady má zdejší paroplavba k dispozici pět parníčků pro pěknou příležitost podniknout okružní cestu městem.

Plavba na Odře.

Zdá se, že orientační a navigační systém města není dosud vybudován, třeba i ve srovnání s dalším významným slezským městem Nysou, a UNESCO památek jako by zde nebylo. Přitom jedna tu je: Hala Století. 

Hala Století s hudební Fontánou v popředí.

Prošel jsem okolo, ale to místo působilo stísňujícím dojmem v tom vedru, zvlášť když vyhlášená Vratislavská fontána v jejím sousedství byla oplocena provizorním stavebním plotem, neboť ten původní honosný pilířový je v dezolátním stavu a čeká na opravu. Okolí slouží jako piknikoviště a spousta stánků s předraženým občerstvením nedodává místu žádného půvabu. Teplá Cola a třetinka Tyského piva za 14 Zl zde stála stejně jako menší nákup před nádražím.
Rekonstruovaná Japonská zahrada v sousedství jistě stojí za návštěvu. Vstup je ovšem placený a nemohli jsme riskovat vzhledem k časové náročnosti návratu na nádraží.

Musím tu zmínit jeden nechvalný fenomén. Těšil jsem se v tom hicu na návštěvu nějaké hospůdky cestou z centra města. Ouha! Na žádnou jsem nenarazil. Potvrzuje se tu skutečnost, že hospodská kultura zde neexistuje. K dispozici jsou pouze restaurace a pro milovníky piva jsou tu Pivní obchůdky, kde koupíte bezpočet značek lahvového a plechovkového piva. Projevuje se to silně i ve zmíněných parcích, kde se válí sklo téměř v každém křovíčku.

Něco k dopravě. O dramatickém procesu přestavby tramvajového systému svědčí torza kolejí, zadlážděná nebo zaasfaltovaná v dříve možná hlavních ulicích města. Jinak tramvajová doprava je užitečně vedena hlavními čtvrtěmi města a je výhodné je použít.
K návratu k hlavnímu nádraží jsme využili i čerstvě instalované lanovky přes Odru, spojující oblast Grunwaldského placu s Olawským předměstím. Jistě zásluha Vratislavské Polytechniky, která vévodí moderní výstavbou právě na Grunwaldském placu.

Lanovka přes Odru.

Odjezd vlaku v 16.36 jsme stihli v pohodě, našlapali jsme celkem asi 14 kilometrů. 

P.S.
Nemohu se zbavit pocitu, že Vratislav je v současné době tak trochu Potěmkinovou vesnicí. Zdá se, že Poláci umí efektivně tahat peníze z Evropské unie, ale mají trochu roztříštěné cíle, kde těch financí použít. Centrum města se tak stává nepřehlednou směsicí originálních nápadů a rozsáhlých vpravdě šedých zón rozbagrovaných a rozestavěných objektů. Jak asi bude město působit na návštěvníky v roce 2016, kdy převezme po Plzni označení Hlavní evropské město kultury?
Také mi tane na mysli vzpomínka na neblahý vliv Odsunu na vzhled Sudet. Už jsem se tu jednou zamýšlel (16.10.2012 sekce různé) o tom, že ne všichni Němci nesli vinu na předválečných událostech a jejich trpělivá práce projevující se v uspořádané krajině a funkčních továrnách tu dodnes citelně chybí. Obrázkem takové krajiny může být Bavorsko, které pro naši generaci je stále nedostižným vzorem.