Oblíbené příspěvky

středa 2. března 2016

Ztracení v Norsku

Navštívil jsem jen málo evropských zemí. Jednou z těch nenavštívených je Norsko. Čím více o té zemi vím, tím hlouběji poznávám její tajuplnost. Spočívá například už v tom, že není členem Evropské Unie. Trochu zvláštní. Kamarádi, kteří tam pobývali, to komentují ve stylu "tak bohatá země nemusí nikomu pochlebovat". Právě finanční nezávislost, plynoucí z prodeje ropy, je údajně hlavním zdrojem blahobytu tamějších občanů. 

Tomu lze rozumět. Nelze se tedy divit projektu, připomínajícímu Noemovu archu. Tedy něco jako příprava na Potopu světa, která zřejmě v bibli není jen pouhým příběhem, ale skutečnou událostí, jak to ve svém díle uvádí Zecharia Sitchin. Vidět Norsko, s hustotou zalidnění16 obyvatel na km² jako čistou a nezávislou zemi, která odolala i hitlerovskému fašistickému nátlaku, je něco jako poznat Pravdu. Tedy bez nadsázky jako nezávislou zemi s hrdými občany, kteří nepotřebují žádné berličky nějaké Unie.


Přesto se v posledních měsících skloňuje ve sdělovacích prostředcích slovo Barnevernet. To zejména se jménem Evy Michalákové, jejíž děti z nějakého důvodu zůstaly v Norsku. Ani po intenzívní masáži českých sdělovacích prostředků mi není jasné, o co v případu vlastně jde. Sám, ač nemaje dětí, se postupně přikláním na stranu ochrany jejich práv, jak je to v posledních letech zvykem, a to i v natolik etickém a humánním rozhodnutí, zdali dát přednost právům matky nebo jejího ještě nenarozeného dítěte. Ale to je kapitola sama pro sebe, kterou tu nechci rozebírat.

Naskýtá se tu jiný tajuplný aspekt země: její liduprázdnost a odlehlost. Může ta ovlivnit lidský život? Byl jsem blízko návštěvy této země, když mě požádal známý, zdali bych se nezúčastnil pátrání po jeho synovi. Stalo se to v roce 2004, kdy beze stopy zmizel Roman Černohlávek. Aktivní mladý muž, který založil blog dodnes fungující, se z nějakých důvodů oddělil od skupiny přátel, že před odjezdem z Norska ještě podnikne nějakou túru. Od 26. července toho roku není po Romanovi ani vidu ani slechu. Jako by se do země propadl. Pohřešování na blogu začíná aktuálně (k datu tohoto příspěvku) v kapitole 1976 - 2000. Vyšetřování norských úřadů bylo ukončeno s tím, že Roman je nezvěstný. Mé rozezlení nad takovou zprávou postupně vyprchalo, když jsem v následujících letech poslouchal vyprávění rybářů, kteří pravidelně tuto zemi navštěvují. Úřady pracují zřejmě úměrně zalidnění - vždyť Česká republika jej má mnohem vyšší - 133 obyvatel/km².


Nechce se mi věřit, že po člověku, jako lidské bytosti, nezůstane na této zemi žádná stopa, nebo památka, že může zmizet jen tak beze stopy.

Žádné komentáře:

Okomentovat